Saunování bez ochlazení bychom mohli přirovnat k čaji bez hrníčku – patří neodmyslitelně k sobě. Zchlazení rozpáleného těla je základním pilířem při budování imunity. Děsit se nemusí ani teplomilové, kteří neholdují prudkému otužování. Existuje opravdu mnoho způsobů, kterými po saunování snížíte tělesnou teplotu a my vám je nyní představíme.
Tento text si neklade za cíl odborně popsat probíhající fyziologické procesy, jako spíš poukázat na širokou škálu možností ochlazování po sauně.
Umístění sauny a ochlazovny rozhodně nepodléhá náhodě. Ve Finsku, domovské zemi saunování, údajně platí předpis, podle kterého má být místo ochlazování vzdáleno od sauny alespoň padesát metrů, aby tělo zvládlo cestou trochu vychladnout, a nebylo tak vystaveno extrémnímu teplotnímu šoku.
Pro lepší orientaci si můžeme varianty rozdělit do kategorií ochlazování v interiéru versus přírodní zdroje.
Začněme pravděpodobně nejrozšířenějším způsobem ochlazování, tedy ochlazovacím bazénkem. Ten může mít různé velikosti. Existují bazénky pro jednoho i větší bazény pro více osob. Liší se také tvarem a hloubkou vody, zaleží na osobních preferencích. V případě nedostatku prostoru může být elegantním řešením tzv. vertikální bazének, ve kterém probíhá ochlazení ve stoje.
Měli bychom zmínit doporučenou teplotu vody 8 až 10 stupňů Celsia a doporučenou dobu ochlazování, která je 2 až 5 minut. Ačkoli se skákání do studené vody může jevit jako báječný nápad, ochlazování by mělo být v ideálním případě pozvolné. Skvělým pomocníkem jsou schůdky nebo kovový žebřík do bazénku. Radíme používat ten nejlepší kompas – vlastní intuici a naslouchání signálům těla.
Pokud patříte mezi příznivce otužování a pořídili jste si domů dřevěnou otužovací káď nebo sud, jistě vás potěší nápad na jejich další využití. Kádě jsou vyrobeny nejčastěji z cedrového nebo olšového dřeva, exotickou alternativu představuje africký strom Kambala.
A tak se dostáváme k další alternativě či doplňku ochlazení a tím je ledová studna. Jedná se o speciální kamennou studnu, případně nádobu, která je až po okraj naplněna ledovou tříští. Hrst ledu si naberete do dlaní a jemně se jím potíráte, čímž osvěžíte a zchladíte rozpálenou pokožku.
Ochlazovací možností s rustikálním nádechem je polévací vědro. Výhodou oproti bazénku nebo kádi je nižší pořizovací cena a relativní prostorová nenáročnost, nevýhodou se však jeví rychlost procesu a nemožnost ponořit do chladivé vody celé tělo. Pokud vás oslovilo staré dobré tahání za provaz, je vědro jasná volba.
Plnohodnotně poslouží samozřejmě i sprcha v koupelně. Zjištěným tipem od zkušených domácích saunařů je nachystat si předem baterii do pozice s požadovanou teplotou.
Všechny výše uvedené způsoby je možné využívat jak v interiérové ochlazovně, tak venku, umístíte-li bazének třeba na dosud nevyužitý dvorek.
Výčet ochlazovacích možností však nabízí ještě divočejší přírodní alternativy, které jsou finančně nenáročné, patříte-li ke šťastlivcům s bystřinou za domem.
Za nevýhodu se dá považovat, že kontrolu nad procesem má spíš počasí, než provozovatel sauny, nicméně zapojení přírodního zdroje může být jakýmsi doplňkovým sezónním zpestřením.
Ochlazování v tekoucí řece nebo potoce se jeví jako naplněná romantická představa. V zimních měsících může teplota vody klesnout velmi nízko. Velkým přínosem přírodního ochlazování je zvuková kulisa. Zkuste na chvíli zavřít oči a představovat si třeba Aljašku…
Máte-li zbudovanou celoroční zahradní sprchu, i ta se může stát místem k ochlazování po sauně. Zde je ovšem na místě upozornit na vodu zamrzající v hadici.
Zimní měsíce nabízejí alternativu v podobě ochlazování sněhem. V době nejisté sněhové pokrývky je tato možnost spíš příjemným zpestřením saunovacích návyků, nicméně i bez sněhu lze využít chladnějších teplot k ochlazování vzduchem. Prosté, absolutně nenáročné.