Už při cestě z práce si pomocí chytrého telefonu zapnete vyhřívání a než stihnete sundat sako, upozornění hlásí perfektní teplotu. Těžko věřit tomu, že kořeny saunování sahají velice hluboko do minulosti. Saunování prošlo za stovky až tisíce let mnoha proměnami a dnešní sauna má s tou prapůvodní jen pár společných rysů. Následující řádky vás vezmou na vydatnou historickou exkurzi.

 

 

Z východních planin až na sever Evropy

Každá správná exkurze začíná archeologickými vykopávkami. Na území dnešního Iráku byly archeology objeveny pozůstatky stanů rozšířených o parní lázeň, nálezy jsou datovány do doby před naším letopočtem. Základ tvořilo ohniště s rozpálenými kameny polévanými vodou, nalezena byla také konopná semínka. Tyto stany patřily příslušníkům nomádského kmene Skythů, kteří v době své největší slávy brázdili obrovské euroasijské území. Proceduru tužící tělesnou odolnost tak svým kočovným způsobem života pomohli rozšířit až na sever Evropy.

Tušíte správně, že další – veledůležitá – etapa vývoje saunování se odehrává ve Finsku. Procedura se velmi rychle rozšířila z měst na venkov a stala se bez nadsázky národním bohatstvím. Lidé si dopřávali pobyt v saunách po celodenní fyzické práci, aby ulevili namáhaným svalům, sauna ovšem představovala také místo setkávání se sousedy a plnila tak podobnou funkci jako obecní hospoda.

Cenné informace o podobě tehdejší sauny můžeme získat z finského národního eposu Kalevala. Zde se lze dočíst, že lidé saunování přičítali léčivé, mnohdy až magické účinky, sauny byly svědky zrození i umírání a v každodenních životech lidí hrály významné role.

Bavíme se o době, kdy sauny ještě neměly komíny. Prostor vyhřívala dýmící kamna a než se sauna stihla úplně vyhřát (to mohlo trvat klidně osm hodin!), vše bylo pokryto vrstvou sazí. Pokud se vám to zdá nehygienické, připomeňme si, že saze jsou navzdory svému vzhledu sterilní a sauna tak byla nejčistším místem v domě. Nejstarší veřejná sauna ve Finsku je právě tohoto kouřového typu a najdete ji ve městě Tampere.

 

Jak to bylo „u nás“?

Věhlas saunování se dostal i k nám. Nejstarší zmínky o slovanských saunách najdeme ve spisech židovského obchodníka a cestovatele Ibrahíma Ibn Jákúba, který v desátém století podnikl svého času nevídanou pouť Evropou. Popisuje dřevěné budky izolované mechem a vytápěné dřevem.

Saunování a obecně lázeňství u nás zažilo dlouhý útlum kvůli názoru církve, která hlásala, že společný pobyt v sauně je nemravný. Lázně i sauny byly samozřejmě provozovány nadále, dostupné široké veřejnosti však budou až o mnoho let později.

 

Pokrok nezastavíš

Významný milníkem ve vývoji saun přichází s průmyslovou revolucí, kdy jsou žhavé polévané kameny nahrazeny kovovými kamny na dřevo (nyní už s komínem). Čas nutný k dosažení potřebné teploty se razantně zkracuje a celý proces je mnohem efektivnější.

Poskočme až do dvacátého století, kdy teprve přichází obrovský rozmach saunování. Stojí za ním dvě události, a to druhá světová války a olympijské hry. Účinky saunování se díky vojákům a sportovcům dostávají do povědomí široké veřejnosti a obliba procedury ve světě roste, Československo není výjimkou. Dopady na lidský organismus jsou podrobeny vědeckému zkoumání a výsledky jednohlasně udávají pozitivní účinky v mnoha oblastech zdraví.

Sauny a saunování se vyvíjí i dnes. Současné technologie umožňují zapínat vyhřívání na dálku, jak už bylo zmíněno na začátku článku nebo ovládat kamna dvěma knoflíky.

Snad nejste zklamaní, že se vám nedostalo jednoznačné odpovědi na otázku kdo a kdy vymyslel první saunu. Není jasné ani kdo byl první, ani na jakém místě, pokud ovšem můžeme výlet do minulosti zakončit pozitivně laděným moudrem – touha po zdravém těle a klidné mysli nás spojuje s dávnými předky.

chevron_left Zpět